Bylo to náročné!

Ale silní přežili! :o))Včera měl Květák hodně náročný den! Nejdřív jsme byli dopoledne na klasické procházce, ale tentokrát nám u toho dělala společnost jedna moje stará známá se svým ročním synem! Ten kluk řval jak tur! Celé dvě hodiny nezamhouřil oka a pokud se zrovna nenesl nebo neměl v hubě nějaký ten polystyren pro děti, tak řval, řval, řval… měl tedy pořádně vyvinuté hlasivky, Květák kvůli tomu byl skoro pořád vzhůru a tak se moc nevyspal, drobeček můj! Na půl 1 jsme měli být u paní doktorky na čtyřměsíční kontrole a na druhých dávkách očkování. A tak jsem usoudila, že nemá cenu chodit z procházky domů a že to vezmu rovnou k doktorce a Květáka nakrmim někde venku. I jsem si vytipovala místo u rybníčka, tam je taková pěkná schovaná lavička, kde nás nebude nikdo rušit. Měla jsem to jen tak tak, abych to stihla. Jenže ejhle, lavičku okupovali místní povaleči s flaškami v ruce a už (nebo ještě) hojně podnapilí. Do prdele! To nestihnu! Nemám čas přejíždět na jiné místo! A tak jsem zajela kus nad ně a za jejich řevu nakojila za křovim na zídce a modlila se, aby oni pokračovali v nasávání právě na té lavičce a neměli potřebu se někam sunout a tudíž mě vidět! Květák se nasosal, hlukem se nenechal vůbec rušit! A pak jsem upalovala, až mi za prdelí hořelo, abych nepřišla k doktorce pozdě. Přilítla jsem tam celá uřícená, takže moje čerstvě umyté a upravené vlasy vzaly za své! Nejdřív přišlo na řadu klasické měření a vážení. Takže můj drobeček už měří 63,5 cm a váží skoro 6,5 kila! Doktorka byla v šoku, že přibral kilo za měsíc! NJN on si tu hubu neošidí! K tomu nemá genetickou výbavu :o))) A pak přišly na řadu dvě injekce! Ten můj drobeček řičel, až mu slzičky stříkaly! Chuděra malý. Ale docela rychle jsem ho upokojila, tak to snad tak hrozné nebylo. A pak to přišlo. Doktorka konstatovala, že tu hlavičku má pořád stejně placatou, jestli ho polohuju, jak mi řekla minule! Jistěže polohuju, dokonce i v kočáru mu strkám deku za hlavu! Koukala na mě podezíravě. Asi myslela, že jí lžu! Pak se ptala, jestli se přetáčí ze zad na bok nebo už dokonce na bříško. Nepřetáčí se vůbec. Zněla moje odpověď, která jí hodně překvapila a hned to byla zase samá poučka! Jak dítě musí mít dost prostoru, aby se začalo přetáčet, že v kočáře nebo v postýlce to nezačne dělat. A jak ho musím motivovat a bla bla bla. Nejsem žádná matka teroristka! Myslím, že Květák má místa dost a v postýlce ho mám doma spíš výjimečně! V postýlce se spinká v noci. Tam se nehraje… ukázala mi i nějaký cvik, jak ho to přetáčení naučit. Připadala jsem si jak debil. A abych to aspoň trochu zachránila, tak jsem se musela pochlubit, že ale když pase, tak má tendenci se přetočit. Doktorka mi ukázala, že jsem opravdový debil a nejen že si tak připadám, protože řekla, že to je tím, že má slabé ruce a tak se nepřetáčí ale přepadává!!! (By měla vidět, jak se krásně přetáčí, když se nám válí v posteli a Milovaný tam za ním hupsne! To je i s malým přemetem :o))). A aby toho nebylo dost, tak se doktorka zeptala, jestli se sám od sebe směje, když se k němu nakloním! A to mě fakt už nasralo!!! Ve finále ještě zjistila, že má Květák přirostlou hrazdičku k jazyku a ještě mu to odřezávala, aby odtamtud nešel nasraný málo! Během zákroku jsem čekala v čekárně. Když jsem slyšela jeho řev, málem jsem omdlela. Pak mi ho vrátili, rtíky měl krvavé a slzavé údolí… ale prý ho to nebolelo. Řval spíš kvůli tomu, jak ho držely se sestrou… Když jsme přijeli domů a dostal druhou kozu, tak už bylo všechno v pořádku! Doma jsem hned zrušila jeho ležení na gauči a udělala mu větší na zemi na dekách (zrovna to ráno jsem si objednala pěnový koberec, takže příští týden bude mít ležení ještě luxusnější), aby dušička měla klid! No a rychle rychle Květáka navlíknout do hodobožového oblečení a čekalo nás vítání občánků! Milovaného jsem vyhnala s kočárem ven, aby se Květák aspoň trochu prochrupnul a neprořval celé vítání a začala jsem nahonem něco vymýšlet se svým vzhledem! No s vlasama už nestihnu udělat nic, zkonstatovala jsem, když jsem viděla ty upocený rousy! Takže culík. Narvala jsem se do nějakého lepšího oblečení a vzala si jiné boty než kecky… a už se vyráželo. No ty boty mi byl čert dlužen. Nohy bolely jako prase! Celou cestu jsem nadávala jak dlaždič! Když jsme se usadili na vítání, tak jsem Květáka pochovala na rameni a on se mi blitím odvděčil! Jak on normálně neblije, tak teď si to vybral! Takže měl poblitej límeček a já svou krásnou košili! Máme parádní fotky :o)))) že já radši nešla v mikině! Neměla bych se líp? Jinak během vítání všechny děti seděly klidně (nechápu!!!???), jen Květák se na mém klíně vrtěl jako blázen a pořád si strkal ruce do huby (jeho nová nejlepší zábava!). Ještě mi u toho stihnul prdět na nohu! By mě zajímalo, jestli poprděl i starostu, když si ho vzal. Naštěstí tuhle fázi obřadu neblil. Zato řval! A pak už to konečně bylo za námi. Ještě posezení s rodinou v restauraci, kde jsem si dala dvě malé Plzně a měla jsem jí jak z praku. Navečer si Květáka vzala na procházku moje máma a vrátila ho za mohutného řevu! Očkování začalo působit. Květáku, slibuji, že dneska bude klidný den a nikdo tě nebude nikam honit, trápit a k ničemu nutit :o))) ----------------------------------------------------------------------- doplnění - na to nejdůležitější bych zapomněla! Máma mi pak tvrdila, že se Květák už na bok převaluje! A tak jsem zjistila, že si každý pod tím pojmem představujeme něco jiného! Měla jsem sto chutí doktorce zavolat a říct jí, že už se teda převaluje, jen já že jsem to nevěděla! Určitě bych si tím vylepšila reputaci :o))))