středa 1. června 2011

Prostě neřídím!

A ani NEBUDU!!!Včera dopolko jsem byla venku se známou a bavíme se tak o plavání pro mimča a já začala mluvit o tom, že bych ráda chodila, ale že potřebuji sehnat k sobě někoho, s kým bych jezdila, aby ten někdo bral auto. Já jsem totiž neřidič. Řidičák sice mám, ale už nějakých cca 7 let jsem za volantem neseděla a už cca 7 let jsem ani nepomyslela na to, že bych snad ještě někdy řídit chtěla… A ona se mě zeptala, jestli prý teď, když mám dítě, jsem neuvažovala, že bych znovu začala řídit!!! Jsou prostě lidi, co mají řízení v krvi. Pak jsou lidi, kteří se to naučí. A pak jsou tragédi jako já, který to nemaj vůbec nikde a nemaj ani nejmenší šanci se to naučit! Stačila jsem ale zjistit, že já jsem jeden z mála tragédů, který si svůj status přiznají a na řízení se fakt vyserou. Smutné kino… Už odmala jsem věčně padala z kola, bála jsem se jezdit do míst, kde jsou auta a musí se tam sledovat nějaký přednosti jízdy. Možná ještě tak chodníky! Jenže tam se už jezdit nesmí (nebo se nikdy nesmělo?). Skateboard se mi taky moc neosvědčil. Neuměla jsem na něm ani zatáčet. Ale když přišla na střední škole nabídka udělat si řidičák už v 16 za sníženou cenu, tak jsem neváhala… šli do toho všichni, tak proč ne i já? Tenkrát jsem ještě o svém statusu nevěděla! Ale trochu jsem tušila, že to nebude můj šálek kávy! A kávu taky nepiju :o)) Takže řidičák. To byla kapitola sama o sobě! Měla jsem žaludeční potíže vždy už dva dny dopředu, než měli být jízdy. Už při jízdách jsem si všimla, že výrazně převyšuji ostatní žáky. Bohužel ne v dobrém slova smyslu. Instruktor mě pořád kvůli něčemu napomínal, dupal mi na brzy a řval na mě! Na druhou stranu mě ale i balil, dědek jeden plesnivá! Pak po čase přišel den D a dělaly se zkoušky. Den před nimi jsem si tedy konečně přečetla knížku s pravidly a až na jednu chybu jsem písemné udělala. Pak přišla technická část, kde jsem byla totálně v prdeli… ale díky náklonnosti personálu autoškoly jsem i tuto část udělala… jenže pak přišla praktická část a tam se projevil můj status… takže policajt mi to samozřejmě nedal. Nelíbilo se mu, jak jsem nezvládla řízení do zatáčky. No co, tak jsem trochu vjela do protisměru, no…. Měl vidět, jak „umím“ parkovat, to by se teprve divil! No každopádně jsem to neudělala. Připlatila jsem si dalších pár jízd (opět dupání na brzdy a řvaní) a přišla k dalším zkouškám… ty policajti jsou fakt divný! Tomuhle se zase nelíbilo, jak jsem na přechodu pro chodce popohnala dědka s berlema! Ten utíkal! Pěknej simulant. Než jsem se tam přiřítila, tak se šinul a najednou běžel! Ale ani tenhle nechtěl vidět mé parkovací schopnosti, čímž o hodně přišel (mohl pak několik let mít v zásobě veselou historku z autoškoly). A tak jsem si připlatila další jízdy (už se to začínalo docela prodražovat) a pak se pustila do třetího pokusu o řidičák! A tentokrát to klaplo! Ten policajt musel být snad ožralej anebo nečuměl z okna ale mě na nohy v krátký sukni (vždycky jsem hrála spíš přes nohy než přes výstřih…). I přes to že jsem musela parkovat, jsem to napotřetí konečně udělala! Stala jsem se hrdou majitelkou řidičáku! Už mi bylo ale skoro 18. Trvalo to víc jak rok :o))) jenže za tu dobu se naši rozvedli a auto bylo to jediné, co zůstalo mýmu tátovi. Takže jsem neměla s čím jezdit. Hlavní ale stejně bylo, že jsem měla ten řidičák! A pak jsem ho několik let nosila v peněžence a ukazovala svému okolí aspoň povedenou fotku, kterou jsem na něm měla! Pak jsem ztratila peněženku a nechala si udělat řidičák nový a měla tam fotku ještě hezčí! Někdy ve 22 mě začal učit kamarád. Jezdili jsme po večerech po Městečku a já jsem najednou měla hroznou chuť si pořídit auto. A tak jsem si koupila starou orezlou škodovku. Nechala jsem si kvůli ní nastavit na bankovním účte povolení debetu, abych na ní měla (ten jsem mimochodem splatila teprve loni :o))). Byla jsem tak pyšná! Konečně jsem mohla jezdit do hospody autem a nabídnout klukům, že je vezmu místo toho, abych se pořád nechala vozit. Přijela jsem do hospody, pyšně jsem si hodila klíčky na stůl, objednala si sodovku a pak celou dobu seděla a přemýšlela, kde bude u baráku místo k zaparkování a trnula hrůzou, co když budou jen podélná místa volná!!! Ale to netrvalo dlouho. Týden na to jsem si jela vyřídit technickou a když jsem jela domů, tak jsem bourala. Nebudu se tady rozepisovat o tom, jakého charakteru to byla bouračka. To bych ze sebe zbytečně dělala debila. Nic se nikomu nestalo. Dodneška o tom moji známý vtipkují a dávají to k dobru u každé debaty na téma „řízení“. A ta bouračka ve mně taky zabila veškerou chuť k řízení. Od té doby jsem za volant nesedla. A i přes to, že mi všichni kromě Milovaného tvrdí, že jde jen o cvik, tak já si stojím na svém – já řídit nebudu! NIKDY! Už NIKDY! Nejenže bych mohla udělat něco sobě, ale nedejbože ještě někomu dalšímu! Navíc jsem zjistila, že to má i své výhody! Vždycky jsem všude mohla pít, nikdo po mě nechtěl, abych řídila! Tyhle věci a dohady šly mimo mě! Já se vždy jen vezla! A kam jsem potřebovala jsem se vždycky dostala. Neřikám, že občas by se mi nehodilo, že bych skočila do auta a jela… ale není to tak hrozné a nestává se to tak často :o))) Takže odpověď zní – ne rozhodně jsem o tom nepřemýšlela. A obzvlášť teď, když mám dítě! Milovaný by ztratil svůj klidný spánek, kdybych začala Květáka vozit autem. On mě totiž jednou viděl v motokáře! Objela jsem jeden okruh a vylezla z toho a klepala se po celym těle. Do té doby mi taky pořád tvrdil, že to chce trénovat! Od té doby mám od něj pokoj a mám v něm velkou oporu, když někde dojde na debatování o mém neřízení :o))))

26 komentářů:

  1. V tomhle tom jseš úplně jak já. Já na to taky nemám geny. A řidičák mám jen proto, že policajt měl hlad a chtěl už jít na oběd.

    OdpovědětVymazat
  2. vítej, tragéde! :o)))
    kdybysme to věděly hned, tak jsme mohly ušetřit, což? Já bych ušetřila i svoje nervy :o)))

    OdpovědětVymazat
  3. nevim jaký mám geny, ale bejt s Ovcí bez auta, asi by mě kleplo :-) takhle si dojedu kam chci, kdy chci a s kym chci :-) a parkoviště beru na milost jenom podélný, do řady se mi parkuje blbě
    btw. vždycky když je hnusně vyrojeji se ublognutí matek, zajímavý :-))

    OdpovědětVymazat
  4. já naštěstí bydlím v takovym městě, že se bez něj docela dobře obejdu :o))
    btw. čím to asi bude? Já tedy vyslala s kočárem Milovaného, ale počasí má určitě vliv na to, že jsem nešla s ním :o)))

    OdpovědětVymazat
  5. Laura, ta z Palerma1. června 2011 6:48

    Ja taky strasne nerada ridim... nejlip se mi ridilo v prvnim tehotenstvi, hormony me vyklidnily, sem tam jsem si to i uzivala. S Bunkou jsem se bala, tak jsem pres dva roky neridila vubec, ale ted budu muset zacit. Je totiz otrava, kdyz chci jet s ditetem/detma na nejakou dovolenou jen s kamaradkama, kdyz muz nemuze, a musim se tahnout vlakem s peti prestupama... Dokud byla jen Bunka, tak to slo, i ten megakufr jsem nam nekaj pobalila a utahla, i tehotna... ale se dvema tohle urcite nepujde.

    OdpovědětVymazat
  6. Jarmilko, mám hodně podobnou zkušenost, resp. přístup k řízení.. taky mám řidičák už dlouho, od 17 let, kdy si ho dělali všichni, tak jsem byla stržena davem. Od té doby jsem téměř nic nenajezdila a navíc se přestěhovala z našeho městečka do velkoměsta, a to je konec. Tramvaje, deset pruhů, zácpy, stres, složité dopravní situace.. do toho moje bujná fantazie a představa, co všechno se může přihodit. zkusila jsem to párkrát a vždycky jsem byla vyklepaná jako ratlík, myslím, že u mě to taky není o cviku. Já k tomu prostě nemám buňky a nic mě nestresuje víc, než představa jak řídím auto. Dokonce se mi o tom zdají noční můry! Jo a kávu taky nepiju ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Lolo, mě se o tom taky zdávalo, hlavně v tom jednom týdnu, kdy jsem vlastnila auto :o))) ale od té doby, co jsem si řekla sama v sobě, že já řidit prostě NEBUDU, tak je mi fajn :o))
    já měla hodně problémy dělat víc věcí najednou... bylo nemyslitelné, abych v zatáčce zpomalovala, podřazovala, blikala, koukala a ještě točila volantem! A to je prostě průser! Ale jinak zvládám dělat víc věcí najednou bravurně! Ale zrovna v tomhle případě to prostě nešlo .o))

    OdpovědětVymazat
  8. Děsím se, že na tom budu podobně. Akorát to přirovnávám k lyžování, nevěřím sama sobě natož pak lidem kolem sebe. Bude mi 24 a řidičák sem si ještě neudělala... :oX

    OdpovědětVymazat
  9. ja jsem jedna z vas...nejsi sama jarmilko :)

    OdpovědětVymazat
  10. a k tomu mne docela vadi lidi, kteri vedi, ze ridit neumim, nebudu a nechci a neustale do me hucej \"musis zacit jezdit, ulehci ti to zivot, bla bla bla..\" zkratka nechapou ze kdybych musela zacit, bude muj zivot naopak neustaly stres a strach..

    OdpovědětVymazat
  11. L., jojo to znám! Jednu dobu mi to taky hrozně sralo, ale už jsem si zvykla jen se usmívám a už se nesnažím tolik svůj postoj obhajovat :o))

    OdpovědětVymazat
  12. klobouk dolů a velké díky těm, kteří si uvědomují, že nemají vlohy k řízení a nelezou za volant, neohrožují sami sebe a své okolí....BTW: opět jsem si vybavila tvoji bourací příhodu a žulím se do PC - měla bys o ní někdy napsat....

    OdpovědětVymazat
  13. radši ne, to je taková rarita, že bych podle ní mohla být snadno odhalena! .o)))
    jo a ve svém starém deníku z šestnácti let jsem se dočetla, že jsem chtěla jezdit na motorce! Ježiš!!! A to už si ani nepamatuju... ale omluvou mi budiž, že v té době jsem ještě neseděla v autě ani jednou :o))

    OdpovědětVymazat
  14. jarmilko, já sice nemám s řízením větší problémy, ale naprosto chápu, že když k něčemu prostě chybějí předpoklady, tak to NEPŮJDE, ani když ti lidi budou věčně opakovat, ať to zkusíš, že se to dá naučit a jak to bude fajn... Nedá a nebude! Já to takhle mám s většinou sportů - nikdy prostě nezkoordinuju ruce a nohy, abych mohla cvičit aerobic nebo tancovat, a nikdy neudržím tenisovou raketu a netrefím se do míčku. Takže ať jdou lidi do prdele s tím, že když se budu snažit, tak se to naučím a začne mě to bavit:o)

    A samozřejmě máš bod za to, že neohrožuješ ostatní účastníky provozu:o)

    OdpovědětVymazat
  15. Kopřivo, u aerobiku jsem vždy cvičila jen nohama. Zkusila jsem to párkrát i s rukama, ale to prostě nešlo! ALe stejně mě to za chvíli přestalo bavit :o)) s tenisem jsem na tom líp...
    ono naučit se dá spousta věcí, ale rozhodně se nedá naučit, aby to člověka začalo bavit :o))
    účastníci by mi měli být vděční! A ty co mě někdy potkali na silnicích dostali vlastně druhou šanci, když jsou pořád mezi námi :o)))

    OdpovědětVymazat
  16. Přesně tohle říkám, když mi táta nutí auto: Samotný auto bych ještě odřídila. Ale v momentě, kdy na té silnici nejsem sama, je to tak o nervy, že jsem schopná udělat tu nejpitomější botu (jednou jsem v odbočovacím pruhu zjistila, že odbočovat nechci, a místo abych zastavila, tak jsem setrvačností pokračovala na chodník a skončila v travnatém pruhu...). Prostě jsem nebezpečná ostatním účastníkům silničního provozu a basta, s tím žádnej cvik nic neudělá.

    OdpovědětVymazat
  17. squire, hmmm tak nějak se stala i moje bouračka! Prostě jsem se bála, že se nerozjedu do kopce, tak jsem nezastavila a radši nabourala! .o))) prostě tragéd!

    OdpovědětVymazat
  18. I kdybych měla řidičák, tak bych stejně neměla auto, tak k čemu řidičák... :D

    OdpovědětVymazat
  19. :)) tak já jsem svoje jízdy dovršila tím, že jsem na křižovatce dávala přednost zleva!:) Nebýt připomínky komisaře, tak bych tam dávala přednost ještě pěkně dlouho. Pokus zabít po cestě popelnici radši nekomentoval vůbec. Potom jsem v teoretické části odříkala kompletní výbavu lékárničky a dal mi to hned napoprvé. Ale u teorie řízení taky zůstalo, jsem dokonalý navigátor a u toho končím. Když člověk umí něco tak dokonale, jako já navigovat, byla by škoda zahazovat se za volantem!;))

    OdpovědětVymazat
  20. ty bláho, to je neřidičů.. já si to pořádně ani neumim představit.. minulej tejden jsme měli druhý auto v servisu a dělili jsme se o jedno a bylo to dost nemilé..
    nicméně v pondělí jsem prožila zkoušku ohněm, byla jsem samasamotinká v plzni a po cestě tam se mi klepala prdel, neb hlídat tramvaje jsem si ještě nikdy nemusela, ale po cestě zpátky, jak starej mazák ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. To je dobrý si tohle přiznat, jak se na silnici bojíš, tak je to v pytli, mimochodem já řídím ráda, ale chápu, když někdo ne. Hezký den

    OdpovědětVymazat
  22. Ivet, správně, auto je stejně akorát požírač prachů!!! :o))

    psice, to zcela chápu, jakmile jsem byla v autě, tak jsem nevěděla, která je levá a která pravá! Musela jsem si nejdřív uvědomit, kterou rukou píšu, abych věděla, kde je napravo! Jenže takovýho času v křižovatce člověk nemá, že? :o)))
    já jsem tedy na hovno i navigátor. Asi to bude mít něco společného s mým \"nesmyslem\" pro orientaci :o)))

    přítelkyně, taky čumim! Doteď jsem věděla jen o mojí mámě (aspoň vím, odkud to mám) a o dvou kolegyních z práce, u kterých jsem to připisovala tomu, že bydlí v Praze! Já kdybych bydlela v Praze, tak bych se ani neobtěžovala si ten řidičák dělat :o)))

    OdpovědětVymazat
  23. K tomuhle tématu se musím přidat. Tak nějak jsem tušila, že v tom snad nemůžu být sama, ale neskutečně mě potěšilo, že je neřidiček tolik (všechny moje kamarádky buď jakž takž jezdí, nebo si to dokonce užívají - pro mě absurdní stav)! Taky už nějakých pět let mám řidičák, jela jsem za tu dobu tak 10x. Ale nějak jsem ještě nedospěla do toho stádia, že bych si řekla - nikdy řídit nebudu... zkrátka jednou za čas po tom vždycky zatoužím, osmělím se a jdu to zkusit. A už když si přitahuju sedadlo o půl metru dopředu, tak tuším, že to bude zase nadlouho poslední pokus :-(. Ale pořád mě to dost mrzí...

    OdpovědětVymazat
  24. Slu., dá se bez toho žít, tak tě to mrzet nemusí! :o)

    OdpovědětVymazat
  25. Mně se jedna kamarádka stran svého řízení svěřila, že když má za volantem dělat víc než dvě věci (což je v autě docela častá situace), tak se jí \"úplně zatmí před očima\". Tím mě trochu vyděsila, protože to je ten typ řidiček, ze kterých mám na silnici trochu strach. :-)

    OdpovědětVymazat