pondělí 13. června 2011

Kalhoty jsem si vyhrnula zbytečně brzy!

-Před víc jak čtyřmi měsíci jsem si z porodnice přivezla malý uzlíček, kterému jsem začala přezdívat Květák. Byl tak malinkatý a bezmocný. Pořád jen ležel a čuměl do prázdna. Vydával zvuky, když měl hlad nebo ho trápily prdíky a když nevydával zvuky, tak jen tak ležel nebo spal. Byla to nuda. Těšila jsem se, až se začne něco dít… Postupem času se to začalo nenásilně měnit. Ani jsem si nevšimla jak, ale utekly čtyři měsíce a já mám doma úplně někoho jiného. Už mu povětšinou neříkáme s Milovaným Květák. Zabydlelo se u nás pojmenování Uzurpátor případně Malej terorista. Vídávala jsem u ostatních maminek, se kterýma se stýkám a mají starší děti, že je vyndavají z kočáru, když řvou. To já bych nikdy neudělala, říkala jsem si zalibně si prohlížeje svoje hodné miminko v kočárku, které buď spalo nebo jen tak leželo a čumělo. Ostatní maminy dokonce své děti vyndávaly i během procházky. Nosily je na rukách a tlačily prázdný kočár! No to nikdy! To by se mohl Květák uřvat, ale nevyndala bych ho prohlížeje si pořád svoje hodně miminko v kočárku, které buď spalo nebo jen tak leželo a čumělo… A pak to začalo. První známky změn se začaly projevovat, když jsem někde zastavila. Z kočáru už na mě nic tiše nečumělo, ale začaly se ozývat nespokojené zvuky. Co to? Divila jsem se já naivní husa! Musela jsem při stání popojíždět kočárem nebo houpat. No to by šlo. Květák je výjimečné miminko, nemusela jsem ho vyndávat jako ostatní maminky. A pak to pokračovalo. Nespokojené zvuky se změnily v řev, který se dal jen málokdy utišit popojížděním nebo houpáním. Několikrát jsem opustila zahrádku, na které jsme se zrovna s ostatními občerstvovali, a běžela se řvoucím Květákem domů. Pak jsem rezignovala. No dobře. Tak ho tedy začnu vyndávat taky z kočáru, když tolik chce vidět. Však je to normálka, že je už zvědavej, co se kde děje. Pak důležitej starosta tohoto města! Ale budu ho vyndávat jen když někde budem sedět! Na nějaký nošení během procházky může ten malej hajzlík zapomenout! To jsem si říkala, protože do té doby během procházky nedržkoval, ale byl naopak spokojeným mimiňákem. A pak to pokračovalo ještě dál. Nespokojené zvuky a řev se začaly ozývat i během procházek! Bože můj! Co se to děje! Ale většinou to po maximálně 15 minutách přešlo. Jo jsem dobrá, poplácávala jsem se po zádech v duchu, z kočáru jsem ho nevyndala…. A pak to pokračovalo ještě dál. Začalo to minulý čtvrtek, kdy jsem během procházky uslyšela zcela nový druh řevu, který od toho dne slýchám pravidelně. Už jsem zjistila, že to není pláč, který by sám odešel nebo bych ho mohla něčím zastavit. Vlastně něčím ano – vyndáním z kočáru. A tak jsem to dopracovala k tomu, že Květák se v kočáru prochrupne a pak se vzbudí s obřím řevem a já ho vyndám do klokánky. To je nejspokojenější na světě, rozhlíží se kolem, já tlačim prázdný kočár a jsem ráda, že jsem ráda… cítím se poražená! Dneska jsem ho tahala v klokánce 3x!!! Co jsem ale udělala špatně? Vždycky jsem si říkala, že jaký si to kdo udělá, takový to má. Už teď vím, že u mimin to zřejmě neplatí! Já si tohle přeci sama nezpůsobila! Pokud pominu ten akt, během kterého to všechno vzniklo :o)))) A tak jsem zvědavá, co dál mě čeká! Která svá předsevzetí ještě budu nucena porušit? A nechci slyšet, že jich bude ještě spousty… to je tak, když si někdo vyhrnuje kalhoty na míle daleko před brodem!

10 komentářů:

  1. echm:) Když to nechceš slyšet, že spousty, tak co mám asi tak napsat?:)))

    A budou ještě vypečenější, například: \"Nedotkne mu dávat čokoládu jako odměnu za nočník...\" nebo \"Nebudu mu pouštět Krtka, když řve...\"

    Víš, co dělali v tvé situaci naši? Když nebyly klokánky? Vypodložili a obložili nás v kočáru polštářema. Abychom viděli ven... chudáci záda!

    OdpovědětVymazat
  2. já mám polohovací dno kočáru, takže to jsem zkoušela! Zabralo to jen jednou a to hned napoprvý... pak zjistil, že když ho nesu, tak přeci jen vidí líp! A bohužel je to pravda :o(

    OdpovědětVymazat
  3. upgrade nošení a tlačení prázdného kočárku je ještě nošení a zírání na věcí, které si POTŘEBUJE prohlédnout zblízka. Myslím tím civění na cizí lidi, holuby, nebo popraskanou omítku...

    OdpovědětVymazat
  4. a jak dlouho to tak trvá? Doufám, že ne až do 15 :o))

    OdpovědětVymazat
  5. Nestahuj kalhotky, když Havlíčkův Brod je ještě daleko ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. tak to já nikdy nepodlehla, i za cenu toho, že jsem dvakát jela přes celý město s ukrutně řvoucim kočárem, ale udrželajsem si postavení a už to nezkouší a když náhodou, tak je to známka toho, že chce spát, takže stačí změnit styl jízdy a za chvíli je ticho :-)

    OdpovědětVymazat
  7. tak to já podléhám pravidelně... když jen kňourá, tak ji většinou nechávám chvilku, jestli není jenom rozladěná z něčeho, co hned přejde (obrubník atd.), ale když začne víc, tak vyndám, kontroluju plenu, a klidně se chvíli nese... ale radši nosim v šátku, tam tohle dilema není potřeba řešit :)

    OdpovědětVymazat
  8. přítelkyně, jen dvakrát? To já ho nechala řvát víckrát, než jsem ho poprvý vyndala :o)) asi je vytrvalejší :o)

    ngvadi, tak to ráda slyšim, že nejsem jedinej slaboch! .o)

    OdpovědětVymazat
  9. ty káro ještě, že v pátek nejdeme v podvečer samotinké jen s Jájou... bude s ním chodit a nodit ho neteřinka..:-)

    OdpovědětVymazat
  10. jarmilko, já to vůbec nepovažuju za slabošství, spíš mi přijde přirozený, že když má dítě nějakej problém, na kterej se mě snaží upozornit, tak ho neignoruju...

    OdpovědětVymazat