středa 13. května 2009

Pořád není posvícení!

-Někdy mě Milovaný tak dokáže vytočit, že bych ho z fleku přejmenovala na „Milovaného sráče“… Většinu času je k zulíbání – hodný, přítulný, milý, žertující, pečující, občas i pracovitý (hmmm to už spíš neplatí:o))). Ale pak přijde den (někdy i dny), kdy bych ho zabila, rozčtvrtila, sežrala zaživa a tak podobně… Minulé tři dny jsou toho živoucím důkazem. Celou neděli jsme strávili romanticky společně – výlet na Orlickou přehradu, celodenní plachtění na plachetnici, později večeře v restauraci a pak doma sami a snad nemusím vysvětlovat, co se dělo právě doma… prostě paráda, člověk se blahem vznáší u stropu, lebedí si, jak se uměl vdát. Pak přijde pondělí, Jarmilka si kvůli pracovnímu nechutenství vezme dovolenou, dopoledne celé stráví s Milovaným v Makru, kde mu pomáhá s hnusným, velkým nákupem do jeho restaurace, dokonce kvůli tomu vstane v šest (prostě se chce nějak odvděčit za krásnou neděli a myslí si, že i přes pracovní povinnosti by to mohlo být i krásné pondělí)… pak je ale večer fotbal, ze kterého Milovaný slibuje navrátit se chvilku po sedmé… bez jakéhokoli upozornění přijde v devět, nadranej jak motyka. No ale jsem žena tolerantní, pouze ho upozorním (jako již stokrát předtím), že bych příště uvítala, kdyby mě v případech zdržení upozornil esemeskou, abych nepočítala s jeho slibovaným návratem… a pak si jdeme lehnout přitulení k sobě. Pak přijde úterý, den fotbalového tréninku, který nemůže být nikdy zrušen. Ale toto úterý zjišťuji, že zřejmě platí, že nemůže být zrušen pouze „kvůli mně“, ale v jiných případech se zrušit dá. Ohlásila se mu návštěva z bývalého pracoviště do jeho hospody a tak ruší fotbal, hlásí mi příchod v 7 a ještě mi říká, jak je to fajn, že u mě bude doma ještě dřív, nežli by se vrátil z tréninku. Přijde opět v devět, opět bez předchozího upozornění na zpoždění, nadranější nežli den předtím, málem vyrazí dveře, mlátí nádobím hledajíce kus žvance, vzhledem ke své stabilitě mi shází všechny mé „důležité“ flakonky na mé kosmetické poličce a slovo omluvy neslyším. Ale, že mě hrozně miluje, mi stihne říct. Bohužel mezi heky z toho, jak je mu zle, krkanci, jak jdou z něj ven pivní bubliny (pivní výpary vycházejí i z jiných částí těla), po usnutí pořád mlátí rukama (mně) a stále vzdychá, krká, škytá atd. Ráno se hrozně diví, že s ním nemluvím a že spí v obýváku (jak se tam dostal?) A takhle my si žijeme… ale odbyl si „své“ dva dny a očekávám přinejmenším příjemné víkendová odpoledna, večery a noci… Pořád holt není posvícení:o)))

15 komentářů:

  1. úplně tě chápu, ale s tím nic nezmůžem :-( musímě si to vybírat v těch lepších dnech a pak i v těch horších, kdy nám držeji vlasy když zvracíme (teda aspon já :-) )

    OdpovědětVymazat
  2. vždyť jo, já si tohle jen tak konstatuji, jsem již smířená s většinou věcí, které vyplývají z žití s mužem mým :o))
    ale dělá mi dobře, když to takhle napíšu, mám pocit, že aspoň něco jsem s tím udělala :o))
    a hlavně - vím, že v tom nejsem sama a to mi dovává síly!!! :o))

    OdpovědětVymazat
  3. s tím pocitem, že jsi proto něco udělala to máme stejně :-) a sama v tom rozhodně nejsi :-D

    OdpovědětVymazat
  4. je to takhle lepší, nežli na něj řvát, což? To totiž vůbec nepomáhá, on jen čeká, až přestanu a nebrání se a to mě pak nasere ještě víc :o)) a tak už to nedělám... ale občas bych tak chtěla!!!

    OdpovědětVymazat
  5. to úplně vidím jako doma, já řvu a on se tváří neutrálně a čeká až přestanu, taky jsem z toho už dávno vyrostla, ale občas mě fakt popadá amok :-)

    OdpovědětVymazat
  6. hmmm koukám, že máme asi stejné domácnosti :o))

    OdpovědětVymazat
  7. ještě, že polovička na to v týdnu nemá čas a když tak popíjí doma pod dozorem a o víkendu jsme většinou na akci společné, kde vím, že se o něj postarají kluci a já můžu jít spát do stanu a usnout dřív, než mě polovička začne usurpovat jek místně, tak nejrůznějšími vydávanými zvuky...

    OdpovědětVymazat
  8. no jenže zase ho mít vedle sebe pořád a všude - to bych nerada:o))

    OdpovědětVymazat
  9. No jo, Ti chlapi...toho mého zase musím kopat, aby někam šel...každý má svoje, hlevně, že nás milují, ne?:o)))

    OdpovědětVymazat
  10. jojo občas bych ho fakt sežrala :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Kruci, chtěla jsem před spolubydlou předstírat, že nejsu doma. Ale pak jsem si představila, jak se ráno divil, že spí v obýváku a rozchechtala jsem se na celej panelák. A jsem prozrazená!

    OdpovědětVymazat
  12. no kdybys ho měla doma, tak by ses tak nechechtala :o))

    OdpovědětVymazat
  13. Ano, máš pravdu, toto by mě vytáčelo k nepříčetnosti a proto žádnýho chlapa doma nemám. Takže se tomu můžu smát! :D

    OdpovědětVymazat
  14. no a já ho doma mám a ve finále mi také nezbývá nic jiného než se tomu smát!!! Jinak bych už seděla :o)

    OdpovědětVymazat
  15. jéje, jako kdybych viděla svou drahou polovičku, Trpaslíka! :-) Akorát u nás se nehraje fotbal, ale chodí se s partou kámošů hrát deskové hry s modýlkama tanků a vojáčků :-)

    OdpovědětVymazat