pátek 26. června 2009

Je mi smutno.

-Dnešní příspěvek měl být o mé včerejší účasti na koncertu Depešáků, ale nějak mi to z hlavy vytěsnilo něco jiného. Ráno jsem zažila šok. Po cestě do práce mi volala sestra, aby mi oznámila smutnou novinku – můj milovaný Míša Jacksonů nás včera opustil. Nechtěla, abych se to dozvěděla od někoho cizího. Je hodná, že mi to zavolala, zastihla mě akorát na cestě do práce, takže jsem byla sama a mohla jsem se s tím i sama vyrovnat. Jsem jeho fanynkou již od svých patnácti let. V té době jsem byla nejen fanynka, ale přímo fanatik. Znáte to, puberta, potřebovala jsem se na někoho upnout a padlo to na něj. Byla jsem přímo blázen, celé hodiny jsem trávila psaním si s podobnými šílenci, sháněním materiálů o něm, vylepováním si výstřižků do sešitů, překládání zahraničních článků… dokonce jsem jednu dobu byla přesvědčená, že si ho vezmu za muže, každý večer dávala pusu jeho plakátu, prostě magor jak vyšitej… po čase jsem se samozřejmě zklidnila a začala se zajímat o mužské pohlaví z masa a kostí, ale jeho muziku jsem poslouchat nikdy nepřestala. Ani ve chvíli, kdy jsem přesedlala na rockovou muziku. Jeho jsem si nikdy neodpustila. Poslední dobou jsem i začala doufat, že bych přeci jen měla ještě malou šanci se dostat na jeho koncert. S čímž jsem už dávno přestala počítat!!! Včera jsem si na něj na koncertě Depešáků i vzpomněla. Za námi byla řvoucí fanynka a já jsem si tak říkala, že do takového stavu by mě dostal jen koncert Míši. Ve chvíli, kdy jsem na něj myslela, už mu možná nebylo dobře. A už tu není. Je mi opravdu smutno!!!

10 komentářů:

  1. Ano! Vezmu si ho za muže! Líbání všech plakátů! Kdyby tahle zpráva přišla tehdy, tak nechci vědět, jak bych vyváděla.
    Jsi z Prahy? V neděli je je na Staromáku sešlost k uctění jeho památky.

    OdpovědětVymazat
  2. do Prahy to mám kousek, ale myslím, že tam nepůjdu... to bude samá hysterka a to bych se vztekla...
    kdyby se to stalo tenkrát, tak bych byla na psychiatra!!!

    OdpovědětVymazat
  3. tak tahle jsem já \"kdysi\" šílela z Depešáků.-)))))))))Moje prvorozená dokonce měla, ve svých třech měsících, naprosto bombový depešácký hadry.-))nu...rodina ale nesdílela mé nadšení pro černou, pokud se to týkalo mimina.-)))Možná tam někde pramení její nechuť k šatičkám a sukničkám.-)))

    OdpovědětVymazat
  4. jéé tak prvorozená musela být roztomilá holčička :o))
    já viděla malýho frajera v kočárku v kožený bundě... velkej drsňák :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Já byla na koncertě Depešáků a o smrti Michaela Jacksona jsem se dozvěděla hned, jak jsem se dostala domů (a to když jsem si prohlížela seznam nových blogů). Ač jsem jeho fanynka nikdy nebyla, docela mě to vzalo.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem se to dozvěděla dneska ráno, než jsem šla do práce. Ač nejsem vyloženě Michaelova fanynka, jeho smrt mě taky docela sebrala. Byla jsem moc ráda, že Michaelovi a jeho písničkám na Evropě 2 věnovali prakticky celý den - takový správný způsob uctění legendy. Měla jsem na uších sluchátka, minirádio puštěné na maximum a nevnímala nic a nikoho jiného.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak me je to tak ymoc lito,ale nikdy jsem nemela Objekt Zboznovani.
    Krome tech,kteri mi byli a jsou fyzicky na blizku :o)

    OdpovědětVymazat
  8. No jo, chudák Majkí. Když jsem to slyšela v rádiu, nejdřív jsem si myslela, že si jen dělaj srandu... a ono ne. Je mi ho líto. I když už mu obličej nedržel pohromadě, jeho písničky jsou bohovský!

    OdpovědětVymazat
  9. smutná, když jsem to slyšela v rádiu, byl fakt dobrej! ALe naštěstí mě nepostihla v \"mládí\" touha upínat se k nějakému idolu (zpěváckému, nebo hereckému) a tak jsm to brala jako hodně smutnou zprávu (jeho písničky a tanec byl jedinečný), ale ještě víc se mě dotkly ty záplavy (naštěstí ne osobně)...
    Tak ať jsi brzy zase veselá!

    OdpovědětVymazat
  10. Neplakej... na dámský jízdě ho můžem poslouchat celý týden, pokud budeme mít dostatek cd diskůůů...:-)

    OdpovědětVymazat