středa 19. května 2010

Chybami se člověk učí!

-Poslední dobou mé vtipné zážitky, o kterých bych chtěla psát, vždy přehluší něco jiného a pak už nic vtipného psát nejde!!! To takhle přijdete v úterý ráno do práce, zeptáte se své podřízené na stav práce, kterou jste jí zadala před měsícem a za kterou si řekla o prémii (a už jí byla vyplacena) a zjistíte, že práce stojí jen na tom, že zmiňovaná podřízená neví jak dál! A místo aby si informace zjistila (nejlépe u mě, protože o problematice vím dost podrobností), tak čeká… Bohužel mi nedokázala uspokojivě odpovědět, na co že to vlastně čeká! Odpověděla jsem si tudíž sama – čeká, až se já zeptám a teprve pak mi sdělí, co je za problémy! A to mi teda fakt sere! Navíc pak zjistím, že problémy jsou toho typu, že bych od ní čekala, že je vymyslí sama a u mě si je jen pro jistotu odsouhlasí! A to je člověk, o kterém jsem si do včera myslela, že je pro můj tým klíčový! No – chybami se člověk učí, že? Takže poučení číslo 1 – přestat věřit tomu, že když se někdo jeví jako schopný pracovník, tak že takový skutečně je. Poučení číslo 2 – prémii zásadně vyplácet až po dokončení úkolu!!! A tak se vám v úterý nechce NIC a už vůbec ne psát na blog nějaká vtipná hovna… necháte to na středu. No ale v úterý večer vám zavolá vaše vlastní matka a sdělí vám, že děda je v nemocnici. V té samé, ve které Milovaný ležel do pátku! A hned vám začne plánovat, kdy tam za dědou pojedete, protože si ho tam nechají přes víkend a tak by bylo dobré, aby tam měl každý den návštěvu! No jasně, že bych za ním jela, ale nechce se mi, už jen proto, že se vám to hned snaží naplánovat! „Zítra před squashem bys to stihla!“ Ve finále jsme se tedy s Milovaným domluvili, že tam pojedeme dneska. Ještě jsem volala babičce, jestli pojede s námi. Ta mi s klidem oznámila, že tam byla včera a dneska nemůže, protože má sezení s „holkama“. Trochu vás udivuje, že to má babička takhle na háku.. .no ale asi tedy má v plánu tam jet zítra! No a pak vám zavolá děda, že jde zítra domů, takže je zbytečné, abychom tam jezdili! Tak to jsem mohla vzteky prasknout! Kde moje matka vzala, že tam bude přes víkend a zbytečně nás plaší? Hned mi byla jasná babiččina laxnost. Proč by tam taky jezdila, když měla velkou naději mít dědu doma už druhý den, že? No a máma vám na to řekne: „Já jsem myslela…“ Možná by jí už mohlo dojít, že to by zrovna ona dělat neměla… není to totiž poprvé, kdy tímto způsobem „myslela“… Poučení číslo 3 – nevěřit mámě!!! A ty vtipné historky asi až někdy… :o))

8 komentářů:

  1. někdy se takové věci nahrnou a pak toho má člověk právě dost. taky nesnáším, když ze mě někdo dělá \"blbce\"

    OdpovědětVymazat
  2. jojo takovýhle věci nikdy nechodí samy! :o))

    OdpovědětVymazat
  3. Navrhuji podřízené místo prémie dát pokutu. Ale to by bylo řevu, co? ;-) Jinak hlavně že je děda v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  4. nechci jí demotivovat! U nás se strhává, jen když někdo neplní své povinnosti a tohle bylo nad rámec a z vlastní iniciativy! Jen jsem holt neměla dávat prémii, dokud nebylo hotovo :o((
    jojo asi je to v pohodě, když ho tak brzo ženou domů :o)

    OdpovědětVymazat
  5. ad 2) vyplácet prémie PŘEDEM je z hlediska logiky věc vskutku nevídaná...

    OdpovědětVymazat
  6. no ono to nebylo úplně předem! Spíš už ve fázi, kdy se už zdálo, že to bude zdárně dokončeno do doby výplaty! Takže jsem prémii zadala rovnou a vyplatila se a pořád není dokončeno .o(((

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych za sebe řekla - vyplácet aspoň nějaké prémie. Mrchy zaměstnavatelé.

    OdpovědětVymazat
  8. no ano, zaměstnavatelé jsou mrchy! Ale zaměstnanci jim dobře sekundují! Když to u nás vidim, tak bych nikdy nemohla nikoho zaměstnávat... nedala bych nikomu nic, jsou to taky pěkný kurvy :o))

    OdpovědětVymazat